Jan Vavruška - napsal o sobě

Když jsem si poprvé před lety přečetl článek o čs. opevnění v dnes již legendárním časopise ABC, začal se můj dosavadní život ubírat docela jiným směrem. Již dříve mě zajímala historie a asi jako většina malých kluků jsem také lepil plastiková letadýlka, diorámy apod. Proto u mě byla dobrá "živná půda" pro koníček, jakým je vojenská historie.

Pro velkou většinu lidí dnes znamenají chlapíci v historických uniformách spíše jakousi snůšku exotů a podivínů, kteří dle jejich názoru mají rádi válčení a jediné čeho nejspíš v životě litují je, že druhá světová válka už dávno skončila. Myslím, že to ale ve většině případů pramení z jejich hlubokého nepochopení věci a já sám jsem přesvědčen, že se za tento můj koníček nemám proč stydět. Samozřejmě nelze popřít, že snad v každém chlapovi je ještě i kus toho malého kluka - a hraní si na vojáky v historickém divadle pro veřejnost těmto skrytým vlastnotem dává jen volný průchod... :-)

Ale dle mého názoru je to koníček, jako mnoho jiných - a jako všechny stojí i spoustu času, peněz, trpělivosti a v neposlední řadě pochopení všech blízkých dotyčné "postižené" osoby :-). A jako každý jiný koníček i hodně přináší a mnoho se toho při něm člověk naučí. Ať už mluvíme o konkrétních dovednostech či jen třeba o určitém náhledu na život, životní hodnoty své a lidí kolem sebe. Alespoň pro mne je to předevšm o historii a všech odvětvích lidské činnosti s tím spojených, o poznání často fascinujích svědectví dávno zašlých dob.

A věřte mi, že znám spoustu lidí "z branže", kteří mají často velmi hluboké znalosti historie a to nejen z "toho svého" období či armády. A mohou se s nimi směle vyrovnat i profesionálním historikům. Ba, často také doplňují mezery i v tom, na co profesionálům třeba nezbývá tolik času. Většinou také tito lidé dávají své znalosti a dovednosti ve prospěch záchrany nějakých historických objektů,techniky či jiných dobových artefaktů nebo se je snaží předat současným i budoucím generacím prostřednictvím nejrůznějších vzpomínkových a kulturních akcí. K těm nakonec patří i ony rekonstrukce historických bitev.

Vzhledem k trendu poslední doby, kdy se znalost historie a tradic vlastního národa jaksi nenosí, jsou lidé z "kávéháček" také jedni z mála těch, kteří tyto tradice udržují v povědomí ostatních a starají se o to, aby neupadly v zapomnění docela. A v neposlední řadě - dokud tady lidé jako jsem i já budou, nedopustí to, aby se některým novodobým revanšistům, znovuotvíračům a vykladačům dějn podařilo této neznalosti lidí zneužít v prospěch svůj či někoho, kým jsou zaplaceni...