Vzpomínky pana Vladimíra Sýkory II

V květnu pětačtyřicátého roku jsme se dali v Plzni dohromady parta bývalých vojáků a vydali jsme se na výzvu Národní rady na pomoc povstání do Prahy. Amerikáni nám tenkrát dali zbraně, to jsem se moc divil. To už měli obsazenou radnici a všechny zbraně na hromadě, tak nám je dali. Asi proto, že tam tenkrát chtěli jet, ale oni už je nepustili. To byl politický tah, vysloveně politický tah a na žádost.

Po cestě, když jsme jeli v autobusu, tak jeden kluk stál na střeše. A když jsme projížděli skrz nějakou ves kdesi nad Dobříví, tak tam byl přes cestu natažený nějaký drát - asi od telefonu. No a on, jak stál na tom autobusu a mával rukama, tak ho to vzalo pod krkem a shodilo z vozu dolů.

Na křižovatce Pařížské a Josefské jsme obsadili jeden barák, hned vedle ředitelství policie. To proto, že na nábřeží byly kasárna SS, tak aby se nedostali na Staroměstské náměstí, tak proto jsme drželi tu křižovatku. Tenkrát se tam i párkrát vystřelilo a tehdy nám tam padli dva kluci. Ale oni se potom stáhli, protože už slyšeli, že se Rusáci už s nima mlátí někde na okraji Prahy. Tak se sbalili a všichni ujížděli na západ. No a některé jednotky pak Rusové dostihli, tak potom museli udělat čelem vzad a místo na západ, šli s nimi na východ. Byli tam také Vlasovci. Jeden z nich se nějak dostal i k nám do naší party. V té budově policejního ředitelství tenkrát zabarikádovali dveře nějakou pancéřovou pokladnou, jak byly dříve takové vysoké, nedobytné, a on se tam do toho domu dobýval a ta pokladna mu padla na nohu. Potom ležel ve špitále ale tam odtud utekl, protože věděl, že až ho dostanou Rusáci do rukou, tak bude bit.

Z dopisu V. Sýkory z 19. června 1946 škpt. Ivanu Štaflovi na bývalé velitelství úseku Praha I:

Velitelstvím úseku v Bartolomějské ulici byl jsem v noci ze 7. na 8. květen minulého roku, spolu s naší plzeňskou dobrovolnickou četou tehdejší Asistenční letky Plzeň, přidělen k obraně policejního revíru II. v Josefské ulici. Po příchodu na místo, zaujali jsme obranné postavení v budově samotné a v přilehlém rohovém domě (Josefská - Pařížská), kde asi kolem 9. hod. dopolední došlo k první přestřelce s postupujícími oddíly SS, které se za podpory tanku snažily proniknouti směrem ke staroměstské radnici. Vyzbrojen leteckým bubnovým kulometem, ostřeloval jsem skupiny SS, kteří využívajíce průjezdu protilehlého domu se shromažďovali, aby snad pak ve větší skupině se silnější palebnou schopností se pokusili proniknouti na druhou stranu ulice a tím blíže do středu města. Za této přestřelky, jejíž těžký průběh se zračil na fasádách námi obsazených domů, těžce poškozených dělostřeleckou palbou neustále projíždějících tanků, jejichž posádky předtím vyvěšováním bílých vlajek a voláním "Nestřílejte Vlasovci" se snažili nás vylákat z domu, jsem byl se svými kamarády několikráte nucen měnit palebné postavení, neboť okna, se kterých se střílelo, se stala záhy terčem zuřících SS. Když se tankům podařilo zápalnými granáty zapálit námi obsazený rohový dům, byli jsme donuceni, chráněni jen nejnutnějším zajištěním, shromáždit se k hašení ohně. Když pak vzmáhající se požár si vyžádal zvýšeného úsilí všech, využili tohoto oslabení obrany SS a sklepními byty se snažili dostati se nám v týl. Tak došlo k boji ve sklepích, kde s kamarády, chráníce skupinu asi 40 - 50 civilistů, většinou žen a dětí, jsme za zabarikádovanými průchody ostřelovali jednotlivé SS. Poté došlo ještě k jednomu náporu tanku, po jehož odražení došlo pak již k přestřelkám s jednotlivými malými skupinkami snažícími se marně o nějakou akci na vlastní pěst neb k proražení zpět k velitelství SS v právnické fakultě. V té době bylo již vyjednáváno o kapitulaci německých vojsk v Praze. Ve večerních hodinách jsme se pak na rozkaz stáli zpět na velitelství, kde jsme přenocovali, nesouce s sebou jednoho raněného kamaráda a 2 mrtvé zanechávajíce na místě. Cestou došlo ještě k přestřelkám s jednotlivými Němci.

Nazítří jsem se zúčastnil s celou četou obsazení právnické fakulty, přeměněné v kasárny a komandaturu SS, kde jsme ukořistili řadu nových lehkých automatických zbraní a poté úplně nezajištěni obsazení nemocnice SS "Na Františku". Zajištění měla tvořiti policejní četa, která z neznámých důvodů zajišťování odepřela. V této nemocnici leželo množství pistolemi a lehkými automat. zbraněmi ozbrojených SS. I zde byla kořist značná, 2 prádelní koše pistolí a automatů.

Po příchodu Rudé armády konal jsem s kamarády různou pořádkovou službu při převodu zajatců a zajišťování dosud se bránících jednotlivců.

11. května opustili jsme Prahu a vrátili se do Plzně, kde jsme vesměs zůstali ve službách Asistenční letky Plzeň, a zde jsem svou službu skončil 7. 3. tohoto roku.

Sepsáno v Plzni během roku 2007.

Dobové fotografie z Pražského povstání v roce 1945

Dobové fotografie pocházejí z pozůstalosti po panu Sýkorovi a zachycují povstalce v pražských ulicích u tehdejší budovy policejního ředitelství na rohu Pařížské a Josefské (dnes Široká) ulice. K historickým fotografiím jsem pro srovnání připojil několik současných, vyfotografovaných o 64 let později. Ze snímků je patrné, že budova na rohu, kterou povstalci bránili, měla pro přístupy ke Staroměstskému náměstí klíčový význam.